*Filmy*

Horská dráha

14. června 2008 v 19:54 | °°MrS.RoXynQa°°
ZD-fashion23

Ratatouille

3. března 2008 v 15:10 | RoXyNkAa
Remy je vynikající kuchař. Vaří, peče, smaží, dochucuje, a to vše jen na základě svých instinktů. Má vynikající čich a to z něj dělá výjimečného kuchtíka. Je tu ale jeden problém. Remy není člověk. Je to krysa.

Pixar svými animáky každoročně razí cestu ostatním. Je vždy o krok před konkurencí. A to jak v animaci, tak i ve scénářích, emocích a využití morálních poučení. Novinka Ratatouille není žádnou výjimkou. Nádherněji animovaný film jste ještě neviděli, na počítači vytvořené postavy ve vás vyvolají mnohem víc emocí než leckteré skutečné, a ačkoliv příběh opět nepřináší nic nevídaného a je konstrukčně vlastně i dost předvídatelný (na pár výjimek, samozřejmě), z kina odejdete s pocitem, že se to Pixaru zase povedlo.

Přitom geneze vzniku filmu naznačovala, že by se z Rataouille mohl stát první pixarovský propadák. Původně byla režie filmu svěřena českému rodákovi Janu Pinkavovi, který dostal Oscara za kraťas Geriho hra, ale svůj námět nedokázal přepracovat do dobrého celovečerního filmu. Sám to uznal a místo přenechal Bradu Birdovi, muži, který je na poli animovaných filmů považován za prvotřídní eso (Železný obr, Úžasňákovi). Bird sice k projektu přišel až v posledních fázích příprav, ale i tak jej zachránil.
Jak jsem již naznačil, příběh vypráví o krysákovi Remym, který má velmi vybrané chutě a jako každý správný gurmán se rozhodně nepodvolí obvyklému krysímu chování. To znamená, že odmítá jako celá jeho rozvětvená rodina požírat odpadky, které jsou k nalezení v pařížských stokách. Místo toho si k jídlu shání lecjaké delikatesy a nebojí se kvůli jejich opatření i riskantně navštívit obydlí lidí, úhlavních nepřátel krys. Právě díky jednomu takovému opatřování se nešťastnou shodou náhod (a jedné bábě s brokovnicí, která se ji rozhodně nebojí použít) ocitne v centru Paříže, bez rodiny a přátel. Jenom s imaginární představou světoznámého šéfkuchaře Gusteaua, Remyho vzoru, který docela nedávno zemřel poté, co mu kritik jídel ubral v jeho restauraci jednu hvězdičku.
Gusteau, ač pouze v Remyho hlavě, se stane jeho průvodcem a pokušitelem. Remy se tak dostane až do Gusteauovy restaurace, kterou teď ovládá zlotřilý prcek Šprclík, jehož mottem je "zisk je na prvním místě, kvalita až na druhém". A nakonec se Remy seznámí i s mladíkem Linguinim, toho času zdejším myčem nádobí a uklízečkou. Ačkoliv spolu nejsou schopni prohodit ani slovo (lidé si přeci s krysami nepopovídají, to dá rozum!), spojí síly a Remy má možnost zužitkovat své kulinářské schopnosti. Linguini zajistí lidské tělo, Remy kuchařský um.
Rataouille vlastně vypráví klasický příběh o kamarádství, rodině, snech a jejich splnění, pokud se nezastavíte před ničím. Všechny tyhle základní poučky jsou ale pečlivě zabaleny tak, aby příliš nevykukovaly a neobtěžovaly. To Pixar prostě umí, stačí si vzpomenout na Auta. Příběh o frajírkovi, který si uvědomí, že síla přátelství je mnohem víc než sláva a bohatství, jsme viděli už tisíckrát, ale vadilo to? Kdepak, protože tyhle základní morální poučky pro děti byly zasazeny do emotivního, uvěřitelného (i přestože jsme sledovali klábosící auťáky) a zábavného filmu.

Rataouille dokáže to samé, ale jde ještě dál. Sem tam se nevyhne typickému žánrovému momentu (rozbratřená rodina na poslední chvíli za tklivé hudby pomůže), ale ačkoliv jej očekáváte a on nakonec vážně přijde, prostě vás dojme. Jak to Pixar dělá, to nevím.
V poslední době vzniká jeden animák za druhým a tvůrci se proto snaží být originální. V muzikálním Happy Feet nám dopřáli ve vyloženě dětském příběhu trochu dramatu a dokonce globální přesah, Divoké vlny zase tvůrci koncepčně pojali jako dokument o tučňáčích surfařích. Rataouille s ničím vyloženě originálním nepřichází, a přesto tak působí. Až magicky si pohrává s atmosférou (tolik emocí, které vyvolá obyčejný Remyho pohled na noční Paříž, je až k neuvěření), do nejmenší mrtě využívá charaktery všech postaviček, i těch pro hlavní děj úplně nepodstatných (stačí, když jeden kuchtík zmateně kmitá zornicemi, zatímco pozoruje bláznícího Linguiniho), a nenajdete zde snad jediný prvoplánový fór. Humor je zde vůbec v nevídaném zastoupení - je spíše slovní, chytrý a mnohdy postaven na pohybu či obličejové mimice, vycházející ze starých grotesek.

Těžko říct, jak se zalíbí Rataouille malým dětem. Má všechno - roztomilá mluvící zvířátka, zlého záporáka (v tomto případě hnedle dva), lásku, pár akčních scén a humor, který si spíš užijí děti odrostlejšího věku. Rozhodně je to ale snímek, který dokáže u vnímavějších jedinců vyvolat spoustu emocí. A to se počítá. Pixar to prostě zase dokázal.
 
 

Reklama
NIKDY NEZAPOMENU !