*Horory*

horory...>:O

7. května 2007 v 13:40 | ;))
Krvavá stopa ruky
Jednou jsme byly na super táboře. Spaly jsme v chatkách po třech. Poslední noc jsme nemohly usnout, a tak jsme si dlouho do noci povídaly. Najednou někdo zaklepal na okno. Myslely jsme si, že si někdo dělá srandu (asi kluci z vedlejší chatky) a tak jsme si z toho nic nedělaly. Jenže, když se na okně objevila krvavá stopa ruky, tak jsme se vyděsily a pokoušely jsme se na to nemyslet. K ránu jsme konečně usnuly a na snídani jsme se ptaly všech, co bydlí okolo nás, jestli to nebyly oni. Říkali že ne, ale holky odvedle nám vyprávěly, že v noci viděly nějakého chlapa, jak odchází z tábora s něčím, co vypadalo jako nůž. Potom prý zmizel v lese.
Jako by se vypařil
Stalo se to loňského roku v zimě. Jednou na večer Jsme si s mou kamarádkou řekly, že se půjdeme projít na hřbitov a zapálit svíčky našim rodinám. Protože se nám ještě nechtělo jít domů, tak jsme si začaly prohlížet podrobněji hroby a fotky na nich. Jedna z fotek mi utkvěla v paměti, křestní jméno si nepamatuji, je jeho příjmení: JILJÍ! Prohlížela jsem si jeho fotku, měl velké špičaté uši jak upír a husté obočí; celkem mi naháněl hrůzu. Připadalo mi, jako by se na mě mračil. Měly jsme z toho divný pocit obě dvě, a tak jsme šly raději domů. Nedalo mi to, a tak jsem se šla další den na hřbitov podíval znovu za světla. Ten hrob stál včera přímo u cesty, ale dneska už tam nebyl. Obešla jsem to místo, kde včera stál hrob několikrát, ale hrob nikde; docela mě to rozhodilo. Ještě ten den nám do schránky přišel místní zpravodaj, ve kterém jsem se dočetla, že zakladatelem místního hřbitova byl sv. JILJÍ pohřbené na tom hřbitově…. A DODNES NÁM VRTÁ HLAVOU KAM SE PODĚL!!
Přívěšek
Už několik let nosím na krku přívěšek, který jsem dostala od své kamarádky k narozeninám. Je na něm vyobrazený symbol rovnováhy. Nikdy jsem ho nesundala, nosím ho když spím, když se koupu… prostě pořád. Jednou jsem si šla jako obvykle v deset lehnout. Nemohla jsem však spát. Stále jsem se obracela a narovnával si polštář. Když jsem usnula, zdál se mi podivný sen o autě, světlech a hrozném nárazu. Když jsem se ráno celá zelená probudila, zjistila jsem, že ležím v desítkách kousků mého řetízku a v půli přelomeném přívěšku. Asi o dvě hodiny později mi zavolali rodiče mé kamarádky. Srazilo jí auto. Než jsem se vydala do nemocnici, pokoušela jsem můj přívěšek od kamarádky slepit, ale povedlo se mi to až poté, co se vrátila z nemocnice zdravá…
Záhadné postavy
Jednou o víkendu u mě spala moje kámoška. Byly jsme samy doma, a tak jsme si lehly do obýváku, kde je obrovské letiště. Dívaly jsme se na horor a kolem půl dvanácté jsme usnuly. Já jsem se za chvíli probudila, ale má kámoška už spala. Odbila půlnoc. Já spatřila něco, co mě ještě teď děsí. V mém pokoji se svítilo. Vím moc dobře, že jsem zhasla a nemohlo to být ani světlo od svitu měsíce. Tak jsem se chtěla jít podívat, co to je, ale nemohla jsem pohnout nohama. Cítila jsem cizí ruce, jak drží moje nohy. Pomalu jsem otočila hlavu a spatřila jsem postavu! Ale jakou!!!! Byla to ta samá postava z hororu. A během chvíle se do obýváku seběhlo několik dalších postav z filmu. Všechny se ke mně blížili a mě se zatočila hlava a upadla jsem do bezvědomí. Ráno jsem si říkala, že to byl jenom sen. Náhodou jsem si to všechno pamatovala. Ale některé věci byly zničené, roztrhané a poničené. A to jsem si nedokázala vysvětlit.
Nezapomenutelný příběh
Začalo pršet. Julia seděla v malé místnůstce uvnitř chaty,četla si knihu a čekala na svého přítele Franka.Vyjela si s ním za vidinou krásně stráveného víkendu na její malou chatku. Ta byla postavená daleko od civilizace na odlehlém místě kousek od lesa.Je to tiché místo a ona sem jezdila vždy,když si chtěla oddechnout od každodenních starostí.Je tu ticho,čisto a vždy zde načerpá klid do duše.
Protože na chatě nebyla elektřina,musel jít Frank do lesa pro dříví,aby přes noc oba dva neumrzli.Vyšel asi před hodinou,a tak začínala mít Julia trochu strach.Co tam tak dlouho dělá?Jak daleko až šel?Nestalo se mu něco?Tyhle paranoidní myšlenky se jí honily hlavou a ukončil je až mohutný úder hromu.Leknutím sebou škubla.Koukla se z okna a pozorovala jak déšť pořád nabírá na síle.Po chvíli znovu usedla na svojí židli,vzala knihu a snažila se uklidnit četbou.Díky zamračenému nebi se ale v chatce docela setmělo a tak si musela rozsvítit svíčku. Ale stejně při čtení pořád myslela na Franka.Vyšla na zápraží:
,,Franku!"zavolala.Na odpověď nečekala,sotva slyšela přes hukot deště samu sebe.Znovu ohromě zahřmělo.rychle zalezla zpátky do chaty.Bouřky neměla ráda.když byla malá,přímo před očima uhodil blesk do její sestry a na místě ji zabil.Od té doby nechodila při bouřkách ven.Co když se něco takového stalo Frankovi?Její představy se rychle ubíraly čím dál tím víc hrozivějším scenériím.
Na stole ležel mobil.Hned ho vzala a vytáčela Frankovo číslo.Jeho telefon však ležel vedle ní a tak se znovu vyděsila,když začal vyzvánět.Začala být zoufalá.V chatě už byla skoro tma a tak rozsvítila petrolejku.V tom z ničeho nic něco bouchlo na střeše.Nadskočila ze židle. Každé šustnutí ji děsilo.Bouřku tu nikdy nezažila.Seděla vyděšená na židli a rozhlížela se po místnosti.najednou něco prolétlo za oknem.Nejdřív si myslela,že se jí to zdálo,ale ono to kolem okna proběhlo znovu.Srdce ji tlouklo až někde v krku.Bála se dýchat,bála se pohnout. Znovu něco zavadilo o střechu.Přála si ať je to jen sen a ať se probudí.Štípla se do ruky,ale kýžený výsledek se nedostavil.Začala vzlykat.Byla zoufalá,toužila být doma v městském stresu.Tady jí nikdo nepomůže.Frank je někde pryč, někdo se pohybuje kolem chaty a hází něco na střechu.
Déšť pomalu přestával.Slíbila si,že jakmile přestane,vyběhne ven a poběží dokud nenarazí na nějakou chatku a tam požádá o pomoc.Kdyby se tak nebála bouřky.
Někdo zaklepal na dveře.Zkoprněla,bála se pohnout.Má dělat že vevnitř nikdo není?Ale vždyť svítí!
,,Haló!Je někdo uvnitř?"zvolal nějaký ženský hlas zvenku.Vstala a otočila se směrem ke dveřím.Popošla šouravým krokem pomalu ke dveřím.Znovu se ozvalo zaklepání.přišla ke dveřím a sáhla na kliku.Trochu si i přála ať je to nějaký vrah.Zabije ji a ukončí tím to její trápení.Odhodlala se a otevřela.
Ve dveřích stála starší paní:,,Nezlobte se že ruším,ale zmokla jsem a tak jsem vás chtěla požádat jestli bych se u vás nemohla usušit."Julia si oddechla.Společnost jí přišla vhod.
,,Jen pojďte dál,"ukázala rukou směrem dovnitř.Jen co si stařenka sedla začala se vyptávat,co že je tady taková mladá slečna sama v chatě.Julia začala hned vyprávět co se stalo a stařenka ji pozorně poslouchala.Julia měla radost,že už není sama.Přestala se bát.
,,Když jsem šla kolem lesa,uslyšela jsem jakoby vyjeknutí"řekla stařenka a Julie se zarazila. ,,Promiňte musím jít,"zablekotala a vyběhla ven.Už nepršelo.Chtěla najít Franka.
Vběhla na lesní cestu a za volání Franku,Franku! Pobíhala jako šílená kolem.Nikdo se neozýval.Nikdo nikde nebyl. ,,Franku!"volala.Hlas se jí třásl a přeskakoval,jako kdyby byla znovu v pubertě.Běžela dál,ale přes slzy už skoro neviděla.Zakopla o kmen stromu a spadla na zem.Chvíli je tak ležela a nevěděla co se děje.Pokusila se vstát,opřela se o ruce,ale ty se jí podlomily.Jednou rukou jí projela šílená bolest.Asi si ji zlomila.Už jí bylo všechno jedno,ať si klidně umře,hlavně ať už to trápení skončí.
,,Áaaaghr"uslyšela z lesa nalevo od ní.
,,Franku?"
,,Ááááá" Znělo to jako Frank.Jako šíleně trpící Frank.Nikdy ho takhle křičet neslyšela.Vlastně nikdy neslyšela nikoho takhle zoufale řvát.
,,Franku!"
Rozběhla se směrem k tomu jekotu.Cestou párkrát zakopla o kmeny, popíchala se o větve,ale běžela dál.Vzpomněla si,na tu ženu,co ji nechala v chalupě samotnou.Vždyť o ní nic nevěděla.A vůbec,kde se tam tak z čistajasna vzala? Nic jí nedocházelo,ničemu nerozuměla.Jen bezhlavě běžela lesem,aniž by věděla kam.Nemohla popadnout dech.Musela se na chvíli zastavit.Čekala,jestli znovu něco uslyší.Nic se neozývalo,ale zato ucítila silný zápach.Trochu se jí nadzvedl žaludek,a tak pokračovala v cestě.
Po chvíli doběhla k místu,kde nebylo moc stromů.Na zemi uviděla ležící postavu.Chvíli zůstala stát na místě a pak se přiblížila.To neměla dělat. Na zemi ležel Frank.Z toho pohledu málem omdlela.Frank měl vypíchnuté oči a vyrvaný jazyk.Břicho měl rozpárané a jeho vnitřnosti byly rozházené všude kolem. Z toho šoku se ji na chvíli zatmělo před očima.Zapomněla dýchat. Všimla si ještě,že má Frank propíchlé dlaně,jako by byl ukřižován.Všude kolem bylo plno krve.Kousek od sebe uslyšela zašustnutí.Bylo slabé a tak ho moc nevnímala.přece jen byla v šoku.Ale pak uslyšela krok.Otočila se a v tom ucítila na zátylku chlad.V zápětí jí něco praštilo přes hlavu.Upadla do bezvědomí.
Probudila se přivázaná ke stromu.Nikde nikdo nebyl.Frank zmizel. Roz- hlížela se jak je to šlo.Slyšela jak někdo přichází.Ozývalo se to těsně za stromem,kde byla přivázaná.Nemohla se ani pohnout.Zvuky se utišily.Strachy nedýchala.Bála se co přijde.Z leva se k její hlavě přisunula ruka,ve které se blýštila od pohledu ostrá čepel nože.Zakřičela bolestí když jí čepel projela tváří. Slzy se jí z očí valily proudem,celá se třásla.Tohle je její konec.Tak ať už to neprodlužuje.Nemohla mluvit.Znovu uviděla čepel.Přibližovala se k jejím očím. Ucítila ukrutnou bolest,při níž na pár vteřin omdlela.Už nikdy nic neviděla.
Dobrodružství ve školce
Jako asi každý, peněz nemám nikdy dost, takže jsem uvítala brigádu ve školce, kde pracuje moje teta. Po večerech jsem si přivydělávala tím, že jsem tam uklízela hračky, utírala prach, zalévala kytky, vytírala chodby a tak. Ne že by to bylo bůhví jak placený, každopádně to nebyla nijak obtížná práce a přeci jen zlepšila můj rozpočet. Dokonce jsem se skamarádila s jednou starší holkou - Helenou, která pracovala dole v kuchyni. Já měla na starosti celé horní patro. Když jsme skončily, vždy jsme na sebe čekávaly. Ale toho dne jsem Helu nemohla nikde najít. Proběhla jsem celým areálem školy, i zahradu a nic. Přitom jsem s ní ještě asi před dvěma hodinami mluvila, a kdyby musela najednou odejít, jistě by mi to řekla?! Rozhodla jsem se, že pozamykám, zhasnu a půjdu. Už jsem stála v proskleném vestibulu u vchodových dveří, ale ty zatracený dveře nešly otevřít! Zkoušela jsem klíč, ale zůstávaly jako přibité. ,, To mám jako vylézt po terase nebo co? "říkala jsem si naštvaně a snad bych svůj plán i zrealizovala, kdybych najednou neslyšela to volání. Vycházelo směrem z kuchyně, ale tam přece nikdo nebyl? Jakmile jsem vešla do kuchyně, došlo mi, že zvuky vycházejí ze zadní komory, kde se skladovaly suroviny na vaření. Vrhla jsem se ke dveřím a otevřela je dokořán. Za nimi se krčila Helena a mlela nějaké nesrozumitelné řeči. Za nic jsem z n nemohla dostat, co se vlastně stalo. Jen pořád opakovala, že ty dveře nešly otevřít. ,, To není možný, vždyť s nima nic nebylo!" tvrdila jsem jí. Člověk by si myslel, že školka je bezpečné místo, kde se nic nemůže stát, ale co když ne?
A ještě něco:Dej si to na blog jinak do 7 dnů zemřeš,jent i co maji blog nebo estranky
Promintě,ale je to jistota!!!
 
 

Reklama
NIKDY NEZAPOMENU !